Co tím tenkrát Ámos myslel…
Možná to zní trapně, ale idea, se kterou přišel Amos v roce 1630 platí i v 21. století. Škola by skutečně měla probíhat formou hry. Co to ale znamená?
Netroufám si tvrdit, že jsem odborník na Jana Amose Komenského a že tady teď mohu vykládat jeho celoživotní dílo. Můžu ale okomentovat, co si pod tímto pojmem představím já a co se mi osvědčilo. A je jedno, jestli učím angličtinu top manažery, právníky, nebo své děti:
- hra na něco – Lektor by měl studenty aktivně zapojit, vtáhnout do nějakého fiktivního příběhu, do “virtuální reality”, ve které musí reagovat. Dostane roli, vlastnosti, instrukce, kontext. V jazykové úloze to může být třeba situace u pokladny. Kupujete si rohlík a prodavačka vám špatně vrátí. Když v reálném světě jazyk neumíte, vycouváte a necháte si to líbit, protože vás odradí vysoká jazyková bariera. Dobrý lektor s vámi situaci projde ve fiktivním světě, má připravené různé scénáře, brainstormujete fráze, které by se vám mohly hodit, a celou situaci si odehrajete z pozice prodávajícího i zákazníka.
- škola hrou jako strategická hra – studenti by se měli učit tak, že budou muset najít řešení úkolu, vymyslet postup, vysvětlit, dojít k určitému závěru. Tím rozvíjí nejenom logické uvažování, ale i komunikaci, interakci s ostatními. Jak zareagujete, když vám prodavačka odmítne peníze vydat? Opravdu si myslíte, že s touto intonací dosáhnete svého? Nebylo by strategičtější, říct to jinak? Dokážete svůj problém vyjádřit jasně – ví prodavačka, co po ní vůbec chcete?
- hra ve smyslu zábavy – Studenti by u toho měli prožívat nějaké emoce. Lektor by si měl vymyslet příběh, který je napínavý, dojímavý, akční, srdceryvný, vtipný, příběh, co má hloubku, více dimenzí a daný úkol vyznívá jenom jako komplementární věc. Jinými slovy studenti se do něj ponoří a učí se jen tak „by the way“. Nechci tím říct, že vám na čelo někdo připne nápis „turtle“ a vy se máte po zbytek dne plazit po čtyrech a vyprávět, co žerete k večeři. Hra musí mít nějak reálně odrážet to, co děláte v životě, s čím se můžete setkat. Takže vezmeme-li naši situaci, můžete se cítit beznadějně, naštvaně, asertivně a podle toho jednat.
- škola hrou ve smyslu sportovní hry – učení je jako sport. Když danou laťku přeskočíte, máte pocit vítěze, když ji nezvládnete, lektor by vám měl ukázat, jak příště více „skórovat“. Studenti by měli cítit uspokojení, že se překonali, někam se posunuli, příště budou umět pohotověji zareagovat. Škola hrou tedy neznamená, že lektor si má se studenty hrát a neklást na ně nároky. Naopak. Lektor musí být náročný a mít své nároky perfektně promyšlené, aby studenty strhl, nezastrašil přílišnou náročností ani neodradil něčím, co zvládnou levou zadní.
- škola hrou neznamená neřízenou zábavu – hodně lidí si plete školu hrou s nekonečným nasloucháním nejapných vtípečků lektora nebo s hraním Scrabble – interakce nula, kontext nula, výsledek nula. Lektor musí mít vždy konkrétní cíl a k tomu cíli si mají studenti dojít sami, lektor je průvodcem, který je k cíli dovede.
Neříkám, že tento model v českých školách či jazykovkách nenajdete, ale takových osvícenců, kteří čerpají z myšlenek doby tak hloubavé, jako byla doba pobělohorská, je hrstka. Škoda, i doba temna nám má co dát. Amosovy myšlenky nejsou trapné, trapné by bylo, kdybychom je ani s vymoženostmi 21. století nedokázali využít.
Autorkou textu je Mgr. Ivana Hrubá, překladatelka, tlumočnice a lektorka
